Josef Vejvoda Trio a Michal Žáček

Jazzové hody nasytily publikum na Janáčkově máji

Skvělé menu připravil čtvrtý koncert Janáčkova máje, který tentokrát servíroval hudbu ovlivněnou jazzem a také jazz ovlivněný klasikou. A hodovalo se vskutku královsky. Znamenitý jídelníček připravil tým v čele s dirigentem Stanislavem Vavřínkem a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Na pódiu ve středu večer zazářil také ostravský saxofonový mág Michal Žáček spolu s triem Josefa Vejvody.

Když se hraje v klasice jazz, nesmí chybět dvě jména, George Gershwin a Leonard Bernstein. Oba byli Američané židovského původu, oběma v žilách kolovala ruská a ukrajinsko-litevská krev. Jak zajímavou syntézu vytvořily jejich genetické kořeny v přímém kontaktu s etnickou hudbou národnostních menšin - zejména černošského obyvatelstva - to už je součástí historie. A patrně nikdo jiný tak lapidárně a přitom jednoduše nedokázal jejich syntéze klasické a jazzové hudby konkurovat, ač bylo pokusů celá řada (velmi zajímavě a poměrně s úspěchem se vypořádal s jazzovými vlivy např. Bohuslav Martinů v Kuchyňské revue...).

Zajímavé průvodní slovo moderátora Lukáše Hurníka se neslo v humorném duchu. Hurník vypíchl zejména prorůstání jazzu do klasické hudby. V případě klasiky pak sdělil posluchačům zajímavé (lehce nadnesené) informace o hospodských a lidových kořenech barokní hudby.

Bernstein po svém otci zdědil přirozenou autoritu a v hudební kariéře zaujal nejprve jako dirigent. Stal se celebritou se všemi pozitivy a stinnými stránkami. Trochu v utajení zůstává Bernsteinova tvorba symfonická a operetní. Předehra z operety Candide - inspirovaná stejnojmennou Voltairovu novelou - vznikla v roce 1956. Ostravské provedení pod Vavřínkovou taktovkou bylo znamenité. Náročná partitura, naplněná vrchovatě hudební žerty v podobě rytmických fines, synkop, nečekaných změn metra i harmonie, nedělala orchestru žádný problém a byla zahrána vtipně a odlehčeně.

Emila Viklického netřeba představovat. Osobnost jeho formátu se nesmazatelně vryla do povědomí nejen jazzových ale i nadžánrových projektů. Viklický je vskutku renesanční člověk s exaktním myšlením. Třívětá kodifikovaná hudební struktura sice zůstala v jeho Koncertě pro klavír a orchestr E dur zachována, stejně tak bylo lze postřehnout roli hlavního a vedlejšího tématu, ale nakonec dominovala orchestrální a nástrojová barva daná sugestivním přednesem pianisty Jonase Vitauda a jazzovou harmonií. Viklického celkem nestandardní partitura zaujala, zážitek se mi osobně trochu tříštil v radost z nepříliš tradiční fúze a současné vědomí určité zbytečné konzervativnosti řešení. Interpretace sólisty i orchestru však byla výborná. Jonas Vitaud exceloval také v přídavku.

V druhé půli koncertu zaznělo Celebration pro jazzové trio saxofon a orchestr Josefa Vejvody. Vejvodovo trio s pianistou Kryštofem Markem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a Vejvodou za bicími bylo sugestivním, naprosto odzbrojujícím zážitkem. Je třeba ocenit dynamickou vyváženost tria s orchestrem, Žáčkovy saxofonové party podtrhly celkovou atmosféru kompozice bez přehnaných sólových ambicí. Celebration je osobitou reflexí životního cyklu rozvrženou do pěti vět. V jednotlivých částech nazvaných Zrození, Dětství, Dospívání, Dospělost a Stáří se posluchači setkali s hudbou navazující na nejlepší tradici československého jazzu s přesahem k místy až methenyovské stručnosti a magické atmosféře. Prostor pro improvizaci poskytl příležitost zejména Žáčkovi, Vejvodovi a Štajnochrovi. Ve všech třech případech se jednalo o perfektní výstupy, které skvělým způsobem podtrhly atmosféru kompozice. Vejvodova skladba Celebration zcela určitě obstojí ve světovém hudebním kontextu.

Gershwinův Američan v Paříži v závěru programu byl už jen pomyslnou třešničkou na dortu. SOČR jej zahrál s dokonalým cítěním, vynikajícími sóly dechových nástrojů a vhodně zvolenou dynamikou. Koncert trval přes dvě hodiny, končil až po deváté, ale nikomu takový jazzový příděl nevadil a publikum dalo hlasitě najevo své sympatie s touto hudbou. Jazzové hody hravě nasytily přeplněný sál Domu kultury města Ostravy. Dobrého jazzu není zkrátka nikdy dost!